Sound of Lost Tales

Wanthalfova verze příběhu Poetického Společenstva

Český text převzat ze Wanthalfovy stránky.

V jistém roce (nebylo to náhodou 1991?) pořádal Hexaedr (1.č.n.k.h.p.h. na h.) velkolepou LA-RPG hru na Novém Hradě u Blanska. O této veleslavné události se teď nebudu dále šířit, neboť o ní mluvím jinde.
Řekněme jen, že celou slavnou akci, už tak horkotěžko (ne)organizovanou, nakonec dorazil ještě slavnější kastelán dotyčného hradu. A zatímco většina oprávněně znechucených drakobijců odtáhla zpět do svých domovů, zůstala část nás, "spoluorganizátorů", na Novém hradě, očarováni kouzlem této fantastické stavby a ovšem také společnosti, která se zde sešla, a s níž jsme se za těch pár dní stihli seznámit.

Kromě mnoha různých svérázných postaviček mou pozornost upoutala hlavně skupina jistých dívek z Prahy, respektive jejich písničky, a především jejich autorka - byla to Katka S. Nejvíc mi utkvěly v hlavě písně Minas Tirith, Píseň pro hradního pána (snad vznikla na místě?), Poutník z dávné země a Elfí píseň. Okamžitě jsem od Katky vyškemral její zpěvník a písně si opsal. A nebyl jsem sám - fascinován byl také jakýsi Bóža, Petr B. z Kutné Hory, který snad v té době ještě taky neuměl hrát na kytaru a okamžitě se rozhodl, že to musí dohnat. Já jsem jeho příkladu následoval až o několik měsíců později.

A tak jsme začali jezdit na Nový Hrad. Bóža nejaktivněji, pak já, a občas se tu objevovala i sama Katka, na kterou jsem bohužel měl osobně málokdy štěstí. Bóža se však její písně aktivně učil, a pokud si dobře pamatuju, začal v té době skládat i své vlastní.

Mé vzpomínky z těchto časů jsou bohužel skutečně velmi mlhavé a útržkovité. Pokud vím, vždy, když se nás právě sešlo víc a někdo hrál, ostatní lačně naslouchali, nebo se přidávali, jak se dalo. Slaďovaly se kytary, časem se snad objevily i flétny a další doplňky. Mezi nejaktivnějšími posluchači se objevila Jitka Crhová, Jarda Belza, a snad i Dároš. Každý byl nějak ovlivněn - buď se přidával, nebo naslouchal a poté skládal a hrál vlastní písně.

Časem, jak se prostředí na hradě stávalo více a více nepřátelským a jak se nám měně a méně líbilo, že se setkáváme jen šťastnou náhodou (já jako liberečák jsem to měl obzvláště daleko a tak jsem měl zřejmě vůbec zřídkakdy to štěstí), tedy, časem došel Bóža k závěru, že nás sezve na svou chatu. Tam tedy začala novodobá historie Poetického společenstva, neboť tam také toto označení vzniklo. Přesto si nejsem zcela jist, zda je možné říct, že tím také vzniklo Poetické společenstvo. Bylo to nicméně už v době, kdy jsme své návštěvy na Novém hradě výrazně redukovali. A tak nezbývalo, než se scházet takto, v poněkud poklidnějším a přátelštějším, byť i uzavřenějším prostředí. Přesto se frekvence setkání spíše snížila. Někteří z nás se vídali ostatně také na akcích SPDPJRRT, kterou jsem díky Bóžovi objevil někdy na přelomu roku 1992/93. Tuším, že na oné chatě jsme se sešli snad dvakrát (?) a to v celkem prosté sestavě - Bóža, Katka, Jitka a já - jednou v noci dorazil i Dároš. Jitku Pokornou a Staňku Pulkrábkovou si pamatuju snad až z pozdějšího setkání na Katčině chatě - to bylo asi největší, nepočítaje velkolepý "koncert" v Olomouci. Nějaká setkání se také uskutečnila později v Bóžově pražském bytě, hlavně v souvislosti s koncerty.

Koncerty. Tenhle nápad se objevil v souvislosti se stoupajícími ambicemi a v souvislosti s projevy zájmu ze strany různých lidí ze Společnosti. Byl jsem asi sám, komu se to nezamlouvalo. Veřejné hraní na akcích mi nevadilo, dokud se konalo improvizovaně v kroužku lidí, a každý měl možnost se přidat nebo aspoň poslouchat, podle své libosti. Poetické společenstvo tím mnohem lépe naplňovalo Bóžovu původní idealistickou představu otevřeného společenstva, které by se mohlo stát centrem všech poeziemilovných tolkienistů.

Poeziemilovní tolkienisté se však nadále drželi stranou a jen zpočátku se Bóžovi podařilo sehnat pár cizích básní či písní, jejichž interpretace nám však zůstávala neznámá, a tak se časem vytratil i náš zájem o okolní svět. Jedinou vyjímkou byla Katka García, kterou PS zaujalo na Bilbových narozeninách na romantickém hradě Ketkováku, a tak se také přidala a začala psát vlastní písně. Časem tedy došlo i na realizaci "koncertů" a ta potvrdila mé obavy. Poetické společenstvo se nejen stalo ještě více uzavřenou skupinou lidí, ale navíc na něj začalo být nahlíženo jako na "hudební skupinu", jednotné hudební těleso. A co hůř: dle mého subjektivního názoru se přesto kvalita žádného koncertu nikdy nedostala nad úroveň onoho improvizovaného volného hraní - spíše naopak, byla ještě poznamenána nervozitou a trémou a tlakem oficiálnosti celé akce. Jedinou vyjímkou snad byly (jsou) důkladněji secvičené písně obou Katek.

A jak to bylo s nahráváním a sepisováním textů? Texty jsme začali jednotně sepisovat už od prvního setkání na Bóžově chatě. Tehdy bylo vůbec záměrem shromažďovat skutečně všechny možné básně a písně od úplně všech lidí, s nimiž navážeme kontakt. Nahrávání bylo mým dávným snem, neboť mi bylo jasné, že texty s akordy samy o sobě za pár let nikomu nic neřeknou a je tedy třeba vytvořit autentický záznam původních interpretací písní. Kromě toho jsme se scházeli příliš zřídka a má osobní závislost na písních PS byla až chorobná. Málokteré písně jsem si pamatoval do detailu podle prvního poslechu. Poprvé jsme se pokoušeli nahrávat na Katčině chatě. Nahrávání bylo také zpočátku hnacím motorem secvičování písní. Brzy jej ale nahradilo "koncertování", které se však, podle mého subjektivního pocitu, redukovalo na jakési zpracování "narychlo" a zredukovalo také počet zúčastněných osob, čímž ještě více rozdělilo a izolovalo jednotlivé účastníky. Poetické společenstvo plnilo v životě různých svých účastníků různé role a jak se život měnil, ztrácely tyto často bohužel na významu. Ale tak už to bývá.

Jak tedy vypadalo "Poetické společenstvo" jsem se kdysi pokusil zachytit takto:

Poetické společenstvo je zcela skutečný pojem, odkazující na zcela fiktivní skupinu lidí (vetšinou), kteří mají nějaký vztah (povětšinou pozitivní) k společenským jevům, jako je pan profesor Tolkien a jeho zcela podivuhodné dílo, jaké má asi sotva dodnes v literatuře obdoby; jako jsou písničky, básničky, zpívání, jakož i společné konzumování potravin, rozvíjení vážných tolkienologických problémů a teorií, a jiné životně důležité věci. Za fiktivní lze sice označit "skupinu" avšak sotva už jednotlivé zúčastněné tvory (povětšinou ...).

V oblastech výskytu jevu nazvaného sebou samým "Poetické společenstvo" lze nalézt lidi (a jiné blíže nespecifikované tvory) nejrůznějšího druhu, ač si vzájemně v lecčems podobné (k výčtu vždy připojím v závorce jeden naprosto náhodně a bez jakékoliv priority vybraný příklad): lidi, kteří umí psát a skládat písničky (Katka S.); lidi, kteří umí zpívat (Katka G.), hrát na kytaru (Jitka C.-Ž.) či na flétnu (Radka Z.); lidi, kteří to (občas) všechno zorganizují (Petr B.) a dokonce i umělecké vedoucí s uměleckým pseudonymem (Dároš) a chovatele potkanů Šmendryků (Jitka P.).
Poetické společenstvo má i své stálé posluchače (já), jakož i nadšené posluchače (Jirka G.), a dokonce i své zahraniční posluchače (Radoš). Kromě toho si našlo i sponzory k bezplatnému pronájmu koncertních místností s dobrou kuchyní (Honza V.), kterýmž budiž za to vysloven neskonalý dík!

V husté mlze Poetického společenstva se skrývají i různé předměty pochybných účelů, jako například kytary, flétny, bubínky, housle, ale i různá zařízení, ne zcela nepodobná tzv. "technice" (hobity odkazuji na slovník cizích slov), a sny o vlastním nahrávacím studiu. Snad jen na těchto posledních dvou věcech je co vylepšovat. Pak už se stačí jen naučit zpívat, psát texty, a ...

Wanthalf

Wanthalf's version of Poetic Fellowship story

Czech text taken from Wanthalf's page.

In certain year (may be 1991?) Hexaedr (1st Czech D&D Gamers Club) started to organize spectacular LA-RPG game located at Nový Hrad near Blansko. I will not write about this famous event; it's mentioned later.
Let me to say only that this glorious affair, (not) organized already, was definitely killed by even more glorious warden of above mentioned castle. And whilst majority of the legitimately disgusted dragon slayers packed up and returned home, part of us - "co-organizers" stayed on Nový Hrad, enchanted by magic of this castle and of course by the community gathered here - and we managed to make a friends here.

Beside of many quirky persons my attention has been attracted especially by group of certain girls from Praha, anyway by their songs a as first it's author - it was Katka S. In my memory especially stick songs Minas Tirith, Song for Castle Master (maybe it was written on place?), Pilgrim from Far Land and Elven song. I immediately begged song book of her and copied these songs. And I was not alone - another guy became fascinated, some Bóža, Petr B. from Kutná Hora, who perhaps did not know to play guitar in those days and decided suddenly to learn it. I followed his example few months later.

So we started to commute to Nový Hrad. Bóža was very active, then me, and sometimes Katka appeared, but often I had no luck to meet her personally. Nevertheless, Bóža was active learning her songs, and if I remember correctly, started to create his own.

My memories of those times are dim and scrapped unfortunately. If I remember well, always when we met more and somebody started to play, other listened covetously or joined, as they could. Guitars were tuned, eventually some flutes appeared or other accessories. Jitka Crhová, Jarda Belza and maybe Dároš appeared amongst very active listeners. Everybody was influenced somehow - either joined or listened and then was creating and playing his own songs.

In some time, as the castle ambience started to be more and more hostile and as we less and less did not like accidental meetings only (as the man from Liberec, I especially had to travel far away as was then unlucky to met others), Bóža eventually got the idea to invite us to his cottage. Then modern history of Poetic Fellowship has begun there, because this name was originated there. Yet I am not sure, if I say can that Poetic Fellowship was founded by this. Nevertheless, it was in times when we started to reduce or visits of Nový Hrad. So only chance to meet elsewhere, a little bit uneventful, friendly, but also enclosed community. For all of that frequency of was rather lowered. Some of us met meanwhile on parties of Czech Tolkien Society, discovered by me thanks to Bóža in period of end of 1992 and start 1993 I think. I guess that we met on that cottage twice (?), broadly in simple group - Bóža, Katka, Jitka and me - once in a night also Dároš arrived. I remember Jitka Pokorná and Staňka Pulkrábková since later meeting on Katka's cottage I guess - it was the biggest meet except of monumental "concert" in Olomouc. Some meets were later organized in Prague Bóža's flat also, mainly connected with concerts.

Concerts. This idea arose in coherence with both growing aspirations and interest of people of Czech Tolkien Society. Probably I was alone not satisfied with it. I was not worried by public interpretation a such - until done as improvisation in a small people circle, where anybody had chance to join or listen as want. Poetic Fellowship much better filled Bóža's idealistic conception of open community by this, aspiring to be centre of all poetry-loving Tolkien fans.

But poetry-loving Tolkien fans still stayed away. On beginning only, Bóža succeeded to get other's poetry or songs, but interpretation was unknown to us, so as the time goes we lost out interest of surrounding world. Only exception was Katka García, captured by interest in Poetic Fellowship during Bilbo Birthday Celebration party on romantic castle Ketkovák. She joined circle and started to write her own songs. As the time goes, we began to organize "concerts" and my worries were confirmed. Poetic Fellowship not only began to be more and more closed group of people, but also it started to be considered as "music band", monolithic ensemble. Even worse: according to my subjective opinion, quality of any concert never exceed quality level of above mentioned improvised performance - more vice versa, it was affected in addition by nervousness, jitters and pressure of 'officiallity'. Only exceptions were (are) more precisely coordinated interpretations of both Katka's.

How it was about recording and writing down of lyrics? We started to write down lyrics jointly since first meet on Bóža's cottage. In those times original intent was to collect really all possible poetry and songs of virtually all people we will make contact. Recording was on of my old dreams, simply because it was clear that lyrics with chords only will not be useful few years later, so it is necessary to do authentic record of original interpretation. Beside this we met too rarely and my personal habit on Poetic Fellowship songs became compulsive. Hardly any songs I learned with every detail after first listening. First time we tried to record on Katka's cottage. Recording was on beginning also driver for coordinating of our songs. But it was replaced by "concerting" soon, reducing by my personal opinion everything to kind of "fast cooking" and reducing the number of people attending. Concerting became to start splitting and isolating each individual from other more and more. Poetic Fellowship played different role within each individual's life and as the time goes, original meaning was disappearing unfortunatelly. But that's the way of nowadays life.

How "Poetic Fellowship" looked like? I tried to capture it following way:

Poetic Fellowship is entirely real notion, referring to entirely fictive group of people (mostly) having some relationship (mostly positive) to social phenomenon, like Mr. Tolkien and his wholly amazing world is, having hardly no real analog in today's literature; relationship including songs, poetry, singing as well as collective food consuming, cultivating serious tolkienologic problems and theories, and other vitally important things. One can call "group" fictive but hardly not single individuals attending (mostly ...).

In areas of occurrence of phenomenon called itself "Poetic Fellowship" is possible to find out humans (and other not closely specified species) of various kind, on the other hand similar in something (I will try to attach randomly selected example in round brackets, selected without any priority): humans able to write and sing songs (Katka S.); humans able to sing (Katka G.), play guitar (Jitka C.-Ž.) or flute (Radka Z.); humans able to (sometimes) organizing everything mentioned (Petr B.); even art leaders with an art pseudonym (Dároš); breeders of brown rats called Šmendryk (Jitka P.).
Poetic Fellowship have even it's own permanent listeners (me), also keen listeners (Jirka G.) and even it's own foreign listeners (Radoš). Beside this sponsors were found, useful to free of charge rent of concert rooms with good cooking (Honza V.), be praised for this!

Even under fog cover of Poetic Fellowship various things of suspicious purpose are hidden, in example guitars, flutes, drums, fiddle, various equipment not so much similar to so called "technology" (hobbits please refer to Foreign Words Dictionary), and dreams of own recording studio. Maybe only last two could be improved. Then it is enough only to learn to sing, write lyrics and ...

Wanthalf